Szare Szeregi

Szare Szeregi (česky Šedivé/Šeré/Šedé řady/zástupy) bylo krycí jméno pro harcerskou odbojovou organizaci složenou z členů ZHP, působící v Polsku za okupace v letech 1939–1945. Szare Szeregi založil sbor členů Náčelnické rady harcerů (Naczelna Rada Harcerska) 27. září 1939. Organizace úzce spolupracovala s polským podzemním státem a se Zemskou armádou.

V širším slova smyslu zahrnovalo krycí jméno celé ZHP, které bylo po čas okupace ilegální. Do přelomu let 1943/1944 řídilo organizaci ZHP v okupovaném Polsku pětičlenné náčelnictvo, poté počet členů vzrostl na šest. Vůdcem organizace byl nejprve harcmistr RP P. Jan Mauersberger, po jeho smrti v roce 1942 jej vystřídal Tadeusz Kupczyński.

Vůdci skupiny Szare Szeregi v užším slova smyslu (tj. vůdci tajné organizace přímo určené pro aktivní podzemní operace) byli náčelníci Hlavního velitelství Pasieka, kterými byli postupně Florian Marciniak (1939–1943), Stanisław Broniewski (1943–1944) a Leon Marszałek (1944–1945).

Struktura organizace

Organizace se postupně po všech stránkách vyvíjela, jméno Szare Szeregi, původně používané pouze v Poznani, bylo přijato celou organizací až v roce 1940. Původně se pro odbojovou činnost počítalo pouze s harcery staršími 17 let, později však, z důvodu enormního zájmu mladých, ztrát mezi starými harcery i rostoucímu přídělu úkolů, byla organizace rozšířena. Její členění bylo jednak územní, jednak věkové.

Věková struktura

Zhruba v roce 1942 se utvořilo členění na tři věkové skupiny: Zawisza, Válečné školy a Útočné skupiny. Dívky byly cvičeny odděleně od chlapců a k jiným úkolům.

Zawisza (12–15 let)

V Zawiszovi se nejmladší odbojáři učili základní dovednosti pro pozdější odbojovou a podpůrnou činnost. Výjimečně se účastnili akcí, v nichž nehrozilo prakticky žádné riziko, aby získali zkušenosti. Za varšavského povstání byli chlapci i děvčata Zawiszy páteří Harcerské polní pošty či byli využívání jako poslové či pro další nebojové úkoly. Nutno poznamenat, že v rámci svých úkolů museli často překonávat zemi nikoho. Přímé bojové nasazení bylo zprvu výjimečné, posléze se ale stalo (minimálně u chlapců) běžným. Nezastupitelnou roli hráli chlapci tohoto věku, včetně řady členů Zawiszy, v tzv. „kanálových jednotkách“, neboť ty vyžadovaly členy drobné postavy. Děvčata byla krom polní pošty využívána ještě jako pomocná ošetřovatelská síla a pro další zázemní činnost (výpomoc v kuchyních a šití uniforem).

Válečné školy (Szkoły Bojowe či BS; 16–18 let)

Zintenzívňovala se výuka bojových dovedností, jejich členové se připravovali na přímé bojové nasazení a účastnili se i nebezpečnějších akcí, jako byly tzv. malé sabotáže (akce propagandistického rázu, jako strhávání nacistických symbolů, kreslení symbolů Polského podzemního státu na veřejných prostranstvích, šíření letáků) či jednodušší výzvědné akce (např. sledování a hlášení pohybů německých ozbrojenců). Dívky v tomto věku byly cvičeny pro podpůrné činnosti: jako ošetřovatelky, pozorovatelky, listonošky, spojky, spojovatelky a administrativní pracovnice. Ve Varšavě vznikla zvláštní organizace pro malé sabotáže, Wawer.

Za Varšavského povstání se mužská část Waweru i dalších družin zapojila do struktur Zemské armády a účastnila se přímo bojových akcí, zatímco dívky tohoto věku nastoupily na plnění svých podpůrných rolí. Oboje skupiny utrpěly těžké ztráty nejen v boji a při dělostřeleckém a leteckém bombardování, ale též i z toho důvodu, že Němci až do oficiální kapitulace zpravidla nebrali zajatce a vzdávající se bojovníky i podpůrný personál bez ohledu na věk a pohlaví prostě povraždili.

Útočné skupiny (Grupy Szturmowe či GS; nad 18 let)

Útočné skupiny podléhaly velení Zemské armády. Jejich členové dokončovali výcvik a zapojovali s již přímo do bojových akcí či je někdy i samostatně organizovali. Jedním z jejich nejslavnějších samostatných počinů byla legendární Akce u Arsenálu, v níž osvobodili z rukou gestapa přes dvacet vězňů. Účastnili se i nejobtížnějších akcí a nesli všechna rizika konspirace.

Za varšavského povstání patřily harcerské jednotky (zejména prapor zvláštního určení Parasol a prapor Zośka) k vůbec nejlepším jednotkám povstalců. Oba bojovaly až do všeobecné kapitulace, přičemž utrpěly asi 80% ztráty. Vysoce hodnoceny byly i prapory Baszta a Wigry a jednotky bojující po boku partyzánů v horách Svatého Kříže. Ženy plnily podpůrné role, na rozdíl mladších harcerek běžně působily jako polní ošetřovatelky a spojky přímo na čáře dotyku s nepřítelem. I ony utrpěly strašlivé ztráty, jednak protože Němci nerespektovali znak červeného kříže, jednak protože vraždili zajatce, včetně ošetřovatelek.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Szare Szeregi na polské Wikipedii.

Související články

Polský protinacistický odboj
Varšavské povstání
Związek Harcerstwa Polskiego
Prapor Zośka
Prapor Parasol
Hufce Polskie (odbojová organizace katolických harcerů)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Szare Szeregi na Wikimedia Commons
(polsky) Szare Szeregi
(polsky) Najważniejsze akcje Szarych Szeregów
(polsky) Powstanie Warszawskie Archivováno 18. 5. 2007 na Wayback Machine.
(polsky) Historia Gimnazjum i Liceum im. Mikołaja Reja – jednej z siedzib Szarych Szeregów i żołnierzy AK
(polsky) Kalendarium Szarych Szeregów